O jednotlivých prezidentských kandidátech toho bylo napsáno mnohé. Ať už šlo o seriózní analýzy nebo například posměšné články, které se seriózností nemají moc společného. Ať už se volič rozhodl pro kteréhokoliv kandidáta a z jakéhokoliv důvodu, bylo zajímavé pozorovat, jak reaguje na tyto články nebo různé výzvy a celé kampaně.
Čeští voliči, co se mé zkušenosti týče, se v minulosti spíše nevyjadřovali k tomu, pro koho hodlají tehdy v parlamentních, senátních či dalších volbách hlasovat. Předpokládám, že to bylo hlavně kvůli jisté „ušpiněnosti“ politiky. Člověk nechtěl mít s politickými stranami nic společného, aspoň tedy veřejně, proto spíš tajil svou volbu před svým okolím, aby nebyl vystaven posměchu. Když jste se někoho zeptali, koho bude volit, jen málokdo vám upřímně odpověděl. Tak jsem slýchávala odpovědi typu „nevím“ „nejdu k volbám“ „mně je to jedno, stejně jsou všichni parchanti“ nebo mé oblíbené „hlavně ne koministy“ (poslední odpověď je zábavná vzhledem k výsledkům posledních krajských voleb).
Mám jisté zkušenosti z Německa, kde jsem rok žila, a vždycky se mi zdálo, že Čechům chybí ten zápal. Němci jezdili s vlaječkami svých stran pověšenými na autech a nikdy se mi nestalo, že by někdo nechtěl přiznat, koho bude volit. Je pravda, že jsem po Německu necestovala, takže mám zkušenosti jen z malé části státu, ale stejně mohu říct, že se mi zdálo, že Němci jsou více aktivní a hrdí na to, koho volí.
Podobná věc se ale děje nyní u nás. Lidé, hlavně tedy na sociálních sítích, otevřeně říkají, koho budou volit. Nejen, že to přiznávají, ale hrdě se ke kandidátovi hlásí a dokonce často i zdůvodňují svou volbu, což svědčí o jistém přemýšlení nad volbami. To je, dle mého názoru, velká změna. Domnívám se, že je způsobena několika faktory:
Ač u nás nemá funkce prezidenta tak rozsáhlé pravomoce jako v prezidentských systémech, byla vždy volba prezidenta v Čechách provázena velkými emocemi. Zřejmě kvůli tomu, že se už v minulosti na postu prezidenta objevovaly silné osobnosti Masarykem počínaje a Klausem konče. Lidé si spojují prezidenta s jistými hodnotami a symboly. Je celkem zajímavé, jak moc záleží lidem na tom, kdo bude prezidentem a už ne tolik na tom, kdo bude premiér (snad kromě role Jiřího Paroubka).
To, že někteří museli získat 50 000 podpisů k tomu, aby mohli kandidovat, také dost rozproudilo voličům krev. Velice dobrou ukázkou je iniciativa Vladimír Franz prezidentem, kde se ukázalo, jak aktivita lidí může dostat člověka, který je dle mého názorů spíše zástupce elit, do podvědomí „obyčejných“ lidí, kteří se pro představu takového prezidenta nadchli a Franz má nyní slušnou podporu. Upřímně iniciativě tleskám.
Sociální sítě a jejich možnosti ovlivnily předvolební náladu asi nejvíce. Nyní si může každý dát ke své profilovce na facebooku „odznáček“, koho bude volit. Lidé mezi sebou diskutují a nemusí snášet urážky tváří v tvář. Mohou se zařadit do skupiny a nebo se například se svým kandidátem „vyfotit“.
Závěrem bych chtěla podotknout, že změna, která nastala před prezidentskými volbami 2013, se mi jeví velice pozitivně. Také předpokládám, že účast u nich bude vysoká. Doufám, že taková nálada vydrží lidem i v dalších volbách, že se lidé přestanou politiky štítit a začnou se o ni spíše zajímat a možná ji i aktivně provozovat, protože to je to, co česká politika potřebuje nejvíce – nové tváře. A abych se připojila k ostatním, kteří otevřeně vyjadřují podporu a tak potvrdila slova ve svém článku – Karel na hrad!